Arakain
Píseèná Samota
Dávno sním o výinách,
co vládu stínu chválí,
proè náhle písek v oèích mám,
na tváøích sníh mì pálí.
Ptákùm hejna závidím,
co drápy káòat vábí,
køídla vákám bázlivým,
krásu tùní svádí.
Sám tu jak básník stojím,
dny poèítám,
k nebi se vzhlédnout bojím,
ízeò mám.
Proè tajemnou pou v dui mám,
a krutý slunce pálí dál.
Proè lidé kolem slepí jsou,
snad spìchaj za vysnìnou oázou.
Dál jak písek spím v dunách
a dál tu vítr sílí.
Proè náhle písek v oèích mám,
snad dá mi kousek síly
Sám tu jak básník stojím,
dny poèítám,
k nebi se vzhlédnout bojím,
ízeò mám.
Proè tajemnou pou v dui mám,
a krutý slunce pálí dál,
proè lidé kolem slepí jsou,
snad spìchaj za vysnìnou oázou
From Paroles Mania